Chvíli jsem uvažoval o názvu tohoto příspěvku a nakonec jsem zvolil tento, který nejlépe charakterizuje prostředí ve kterém jsem jednoho srpnového rána fotografoval. Po častých vydatných deštích v uplynulých týdnech se na mnoha místech, hlavně v rovinaté krajině vytvořily plochy s vodní hladinou o různé velikosti. V mém okolí moc rovin najít nelze, ale přesto jsem si vyhlédl jedno místo se dvěmi kalužemi, kde jsem již předtím dvakrát zahlédl několik konipasů bílých a špačků obecných sbírajících zde potravu.  Předpokládal jsem, že by toto místo mohly navštívit i jiné druhy ptáků, především někteří z bahňáků a tak jsem si přivstal a na lokalitu dorazil ještě před svítáním, abych ranní návštěvníky odsud nevyplašil. Po zaparkování na polní cestě nedaleko železničního přejezdu se od lesíku vzdáleného jen asi 100 metrů začal ozývat štěkot psa. Nepřestal ani když jsem se shoval do postaveného přenosného krytu, už jsem myslel, že to snad zabalím, nebo že se na mě přiřítí ten pes nebo jeho majitel. Naštěstí po půlhodině byl už klid - později při opouštění lokality jsem zjistil, že se v tom lesíku nachází rodiný domek, který byl samozřejmě ráno ukryt stromy i tmou. Hned po rozbřezku, ještě před východem slunce začali přiletovat první konipasi a já začal fotografoavat. Zpočátku bylo světla málo, ale zase měla scéna jinou atmosféru -  takové mlhavé ráno. Poté se slunce vyhouplo nad obzor a BÍLÍ konipasi se v těch prvních paprscích až neuvěřitelně zabarvili. Napočítal jsem jich  tady asi patnáct. Jiných druhů ptáků jsem se nedočkal, kolem osmé hodiny se obloha zatáhla, také konipasi téměř zmizeli (asi byli po snídani) a tak jsem vše sbalil a rozhodl se, že ve zbývajícím čase prozkoumám další lokality, kde by se snad někdy příště mohlo podařit vyfotografovat ty zmiňované bahňáky.

Něco více o konipasech bílých mám napsáno a vyfotografováno zde a fotografie s větším rozlišením můžete shlédnout tady.